Možná není divu... Když si to vezmu od začátku, v tomto případě po základní škole, kdy jsem měl v 15 letech zhruba vědět, co chci dělat, tak jak jsem to měl asi tak vědět? Šel jsem studovat automechanika, protože mě bavila auta - spíš po jiné stránce, než abych se tím měl živit, ale určitě toho nelituji.

Nestál jsem tak o důvěru ostatních, jako o důvěru vůči sobě a svým krokům.

Jenže škola kolikrát neukáže ten směr, který bychom chtěli znát. Jediné co jsem po škole věděl bylo to, že další škola nebude nic pro mě. Vůbec jsem v tom neviděl smysl. Lepší varianta byla zkrátka pustit se do života a zkoušet, zkoušet a zkoušet. Určitě to nebylo všem po chuti a minimum lidí kolem mě bylo zastáncem mých týdenních pracovních poměrů - jenže jak kdyby někde hluboko uvnitř mě jsem věděl, co dělám. Nestál jsem tak o důvěru ostatních, jako o důvěru vůči sobě a svým krokům.

Takže? Moje odpověď vychází čistě z mé zkušenosti - ZKOUŠET. Když člověk neví, co dál, tak to není nic špatného, žádná slabina...naopak je to obrovská příležitost se posunout v životě o kus dál! Držím palce!

  • Děkuji za přečtení! Pokud se Vám článek líbil, tak ho sdílejte se svými přáteli.
  • Pro pravidelnou dávku inspirace mrkněte na Instagram :)