Nevím jak to máte Vy, ale pro mně bylo mluvení před lidmi vždycky tabu. Měl jsem z toho panickou hrůzu už od školy, když jsem byl například zkoušený. Ani nevím, čím to bylo způsobeno a kde se to ve mně zrodilo, ale bylo to opravdu nepříjemné.

Jenže kdyby to zůstalo jen ve škole... následovalo mě to v podstatě pořád a vždycky se to zrodilo ve chvíli, kdy bych si to nejméně přál, lol. Byl jsem si toho pokaždé vědom, že je to něco jako "slabina", proto jsem i schválně vyhledával situace, kde bych tomu mohl čelit. Například oslovování random lidí na ulici s tím, že se na něco zeptám, small talky atd.

Právě jednoho dne na přednášce, na kterou jsem byl pozván od CzechInvestu za naší společnost Chaukiss, to bylo nežádané. Víte jak jsem se těšil? Strašně moc, protože mluvit k lidem jsem si vždycky přál a hlavně sdělovat své postřehy, zkušenosti a svůj příběh. Takže tohle je dost silný důvod, proč čelit strachu z mluvení před lidmi, no ne?!

Celá akce od CzechInvestu probíhala hladce, měl jsem připravenou prezentaci a celkem jsem se ukliďnoval... šel jsem do toho dobrovolně, takže jsem si ani na nic nestěžoval. Jenže, pak bylo zmíněno moje jméno a že mám jít na to....oops. Úplně ve mě hrklo, pomalu mi začalo vypadávat to, o čem vlastně chci mluvit, začal mě polévat pot a nejspíš jsem se začal i pěkně červenat. Tento stav probíhal asi 15-20 minut, moc si nepamatuji co jsem povídal, přišlo mi, jak kdybych byl v tu chvíli "bez vědomí" a jen jsem čekal, až bude poslední slide mé prezentace.

HOTOVO. Šel jsem si sednout a začal pomalu rozdýchavat můj stav, otírat spocené čelo a celkově se tak nějak zašít, abych nebyl vidět - nicméně jsem to zvládnul! Nestojím zde o něčí uznání, jen mi stačilo to, že jsem čelil strachu, který pro mě byl noční můrou a jsem hrdý sám na sebe.

Pokud bude další příležitost kde mluvit, půjdu do toho velice rád znovu, protože nechci aby můj strach bránil něčemu, co vlastně chci dělat. Upřímně závidím těm, kteří toto zvládají jak nic!

Děkuji za přečtení :)